|
|
Vaše dopisy
Bára:
Jejda! Tak jo... nebo ne? Ale jo:-) Moje první setkání s Bandou Trotlů proběhlo (a já to přiznám, všude furt říkají, že je to polehčující okolnost) krapet nedobrovolně. Někdo holt ke mně přistoupil a zničehonic slyším: "Znáš Pár pařmenů?" a pak šokující vysvětlení "Parodie na Pána Prstenů!" oblilo mě horko (a zmrzlina, kterou jsem držela:-). Pak jsem to pustila z hlavy. Jenže asi týden, či dva poté přišel (dle mého názoru, dotyčná se na to dívá jinak) největší šok. Moje nejdražší kamarádka zradila! Zradila na kultu, který jsem té době (je to uuuž hoooodně dááávno, asi tak tisíc stopadesát tři, celých dva let:-) uctívala jak indián Slunce a hůř. Zradila na Pánovi Prstenů, tím, že domů "přitáhla" Pár pařmenů. Přemlouvala mě skoro tři dny, tři hodiny a tři minuty a nakonec se na to dostala mazanou oklikou. Dostala mě (bůh a sv. Václav ví jak, já to nevím dodnes) až k nim do obýváku, pod záminkou že mi chce něco ukázat (kdo by hledal lež, v tak bezelstném stvoření - jak velký to byl omyl) a mazaně přinesla něco čemu nedokážu odolat (nebudu se šířit co to bylo, protože svoje slabosti odmítám prozradit:-). Zatím co já jsem se spokojeně živila (asi ti došlo, že to bylo jídlo - ale druh fakt neřeknu) tak pohybem rychlejším než by Neo byl vůbec schopen sáhla po ovladači a na obrazovce náhle běžely známe titulky (New Line Cinema a nějaké další pindy, blá blá blá...) První myšlenka: "To je moje zlatíčko." A pak to šlo ráz na ráz (popsán dějový sled v průběhu přibližně asi tak pěti vteřin. "Proč to asi dělá?" "Že by chtěla s něčím pomoct?" "Že by s tou něminou?" "Moment!" "TOHLE není Pán Prstenů!" "Tohle přece Jackson nenatočil!" "Čip a Dejl?!" "Ta zrádkyně!" pak následoval třeskot rozbíjeného skla a nepředstavitelné ječení (jak jsem se ji pokoušela vyhodit z okna). Za svůj život vděčí jedné prostinké větě (bohužel zklamu Prolog, ten ji opravdu nezachránil) protože ve chvíli kdy se ozvalo "MInisterstvo zdravotnictví varuje... blá blá blá" tak v tu chvíli jsem polevila v pozornosti a mé nejdražší kamarádce se podařilo mě jedinečným chvatem zneškodnit (narvala mi lžíci do pusy a shodila mě na gauč) a uzemnit na dost dlouhou dobu, aby se mi málem podařilo udusit se. Podotýkám, že smíchy. Jsem skalní Tolkienovec (ačkoli film není tak povedený jako kniha) a musím vám dodat omluvu. Protože, abych se u scény, při které půlka sálu umírá strachy o životy drahých (a ještě dražších) hrdinu řezala smíchy, to se mi ještě nestalo. Prosté slabiky udělaly z tohohle filmu klenot: Bebebebe! Dobře, ve finále jsem odpustila vám, že jste zhanobili Jacksonův film (který o tom asi přirozeně nemá ani tušení) i jí, že mě tak hanebným způsobem donutila onen film zhlédnout. Pak se mi čirou náhodou podařilo objevit vaše internetové stránky... (a kruci, ted jsem si to po sobě přečetla - děsně zase kecám!! Takže to skončeme... snad) Nebudu vás přemlouvat, abyste udělali další díl (z dobrých a pochopitelných důvodů - dala jsem si tu práci a přečetla to až do konce) - ale budu mít dotaz (kvůli té jediné blbé otázce vzniklo těchto nespočet řádků - jsem holt exot): Je ještě na skladě Gorila? Volím první způsob objednávky, aby bylo jasno. Takže prosím o odpověd:-)
Zatím zasílám neujpřímnější pozdravy (nepočítajíc s tím, že jsem trochu líznutá... ne kecám!) a čekám dnem i nocí, nespím, nejím, bdím a strádám:-)
Bára
|
|
